Vystřihovánka Zámek Nové Hrady

HISTORIE ZÁMKU

Pro rokokový nový zámek vystavěný v letech 1774//1777 bylo vybráno místo na svahu pod starým zámkem (postupně přestavovaným od 15. století). Sklon svahu poskytoval možnost vybudovat efektní terasovitý čestný dvůr, jakož i ornamentálně řešený rokokový park, v němž dochovaný kruhový altán byl budován současně se zahradou po r. 1791. Rozlehlé nádvoří bylo r. 1778 obestavěno přízemními hospodářskými úřednickými budovami, r. 1779 byl přistaven špýchar a v západním křídle zámku byla vystavěna zámecká kaple, jejíž hlavní oltář vyřezal r. 1777 řezbář J. J. Procházka. Realizovaný projekt tohoto rokokového zámku se složitě komponovaným průčelím a dvakrát odstupňovanými rizality po stranách a přebohatou reliéfní štukovou a kamennou sochařskou výzdobou je přisuzován majiteli panství Janu Antonínovi Harbuval Chamaré, který měl výtvarné ambice. Jistá je spoluúčast tyrolského architekta Josefa J//gra, činného po r. 1770 v Praze. Mezi dvojicí vzájemně propojených rybníků stoupá terasovými zdmi podezděná příjezdová cesta k bohatě zdobenétrojdílné bráně. Rampa a schodiště před bránou jsou vyzdobeny rokokovými plastikami ze sochařské dílny V. Čermáka z r. 1783, kdežto jiný sochař rokoka, K. Devoty, vyzdobil v letech 1786-1787 zadní bránu vedoucí do zámeckého parku alegorickými plastikami léta a podzimu. Veškeré kamenné články // dekorativní i figurální // provedl Jan Mělnický z Vamberka. Středem vnitřní dispozice je v přízemí trojlodní vstupní průjezdní síň, vyzdobená původními plastikami.Po skončení 2. světové války byl zámek víceméně svévolně zabrán pro místní obecní a měšťanskou školu, přičemž byly uvnitř provedeny různé úpravy bez svolení majitele. Po roce 1948 byl zámek vyvlastněn a přesto, že byl 23. 9. 1949 převzat národní kulturní komisí a prohlášen za státní kulturní majetek, byl nevhodně využíván a došlo k jeho postupné devastaci. Ta vyvrcholila v 50. letech, kdy byla do suterénu zámku umístěna výkrmna vepřů. Teprve od roku 1955, kdy byla v západním křídle zámku zřízena slohová expozice, byla čas od času prováděna dílčí oprava budov, nicméně jejich často havarijní stav to nezměnilo. Nutno dodat, že v případě ochrany zámku i přilehlého kulturního areálu pochybily i zodpovědné správní orgány, neboť byly zničeny hodnoty nebývalé ceny. K rekonstrukci přistoupil Státní ústav památkové péče až ve druhé polovině 80. let v době, kdy hrozilo zřícení východního křídla zámku, odkud musela být vystěhována škola. Zamýšlený rozsah oprav postupně narůstal, nejprve však byly opraveny obě hospodářské budovy na nádvoří, nacházející se v dezolátním stavu. Do roku 1992, kdy byl objekt vrácen v restituci původním majitelům, bratrům Čerychovým, byla částečně rekonstruována jen východní část zámku. Byl opraven krov a položena měděná šablonová krytina, zpevněny základové zdi a osazena nová okna v 1. patře. Bohužel, ne všechny architektonické záměry byly zdařilé, ani některé stavební práce nebyly provedeny dostatečně odborně. Po restituci nebylo v opravách pokračováno a je tedy zcela logické, že objekt dále chátral. Obrat nastal až v roce 1997, kdy zámek od restituentů zakoupili manželé Kučerovi a přistoupili k jeho generální záchranné obnově.